Horkou svou do chladné mé vlož dlaň
Vezmu tě do bludných snů
Kde krotký je lev a lítá je laň

Uši měj k slyšení a slyš
Já beru tě do lesů temných
Z nichž není cesty pryč

Ze rtů lačných chci tvůj vzdych
Trním, peklem, ohněm půjdem
Spálit náš poslední hřích

Srdce z těla vyrvi ještě
Teď čeká nás Očistec
A v něm touhy rudé deště

Duši svou mi darem připrav
Bránou nebes poplujem
Bys zřel vrchol slastných vřav

Dobrou noc, můj malý princi
hodina udeřila, ja mířím do snů
Rád hladil bych tě po tvé líci
A něžně vzdychal do tvých rtů.

Daleko od mé tvá hvězda září
Přec luna stejná svítí nám
A než den vše světlem zmaří
Se k tobě v spánku ubírám.

Kdo mě budí?
Nechte mě spát
Srdce dávno již studí
A přec ne pokoj dát.

Kdo mě volá, sladce spím
S duší prázdnou životem tlím
Nebuďte mě, běžte pryč
od lásky zoufalé ztratil jsem klíč.

Kdo nedá mi klid, čí je to hlas?
Přišel mě budit snad sám Pán Čas?
Pane, dej ať krev mou dál mráz sžírá
Neb žárem rozum v mukách zmírá.

Shoř už navždy, vládče agónie
Mně chvíle zbývá, chci se kát
A do uší tón citu vyje
Zhasni světla, nech mě spát.

Hle, ten radostný čas
svátek svatého Silvestra příšel zas
Dělobuch v oblacích vesele třaská
Mně doma migrénou hlava praská
Na dveře opilci z rána klepají
Rok nový, desátý, nadšeně vítají
S lahvinkou v ruce všichni se těší
Na dražší pivo, na daně vyšší
Jaro, léto, podzim, Vánoce,
Blbnou lidi opět po roce.


Silvestr 09, jejímž autorem je Martin Oros, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko.

Tak sbohem buď, holubičko!
Tvé peří životem rozcuchané
zplihlo rázem ve vteřině,
tvůj zpěv rozplynul se
v temnotě nicotné.
Já volám tě marně, ach, marně.

Duše bloudící, výš jen leť!
Pozdrav nahoře anděly nebeské
a Slávu vzdej našemu Pánu,
by přijal tě ve svě věčné bráně.

Já v modlitbách prosit budu
bys nalezla pokoje, míru, klidu.
Tak sbohem budˇ, leť dál, dál jen,
brzy se sejdem - v ten soudný den.


Tak sbohem buď , jejímž autorem je Martin Oros, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně 3.0 Česko.
Vytvořeno na základě tohoto díla: maximiliandewinter.blogspot.com

Tak děcka, teď jsem se teda vyšťavila!

"Nod", děcka, moje oblíbený sloveso!

Mám pocit, děcka, že to moc "lucid" není.

Děcka, ja dneska mluvim jak Pán Bůh.

Děcka, baví vás to? Martine, to je lepší než VyVolení, že jo?

Děcka, my jsme se pořád nějak nehli z místa.

Ježiš, děcka, teď jsem se zamotala. Já se napiju,jo? Já bych nemohla být letový dispečer.

Ježišmankote děcka, já se napiju, jo?

Děcka, Dowty v Česku v není. Já jsem si ho přivezla z civilizované země.

Děcka, neuspěla jsem, ale v čem, že? Že mě nenapadlo žádný sloveso. To je blbost, že?

Je to blbý, já vim, ale poslouží to.

Já jsem možná zblblá... ale to je jedno.

Děcka, fakt, já mám ten mozek úplně vodkecanej.

Ještě jsem se sama chválila, abyste věděli, jak si fandím.

Vy se chechtáte, když se na mě koukáte! Děcka, nechechtejte se!

Už se koukáte na hodinky, už vás to asi nebaví.

Děcka, vzpomínáte si, to jsme měli tu sebevraždu!

Já jsem ho přimáčkla ke zdi, až z něj vylezla tahle věta: The sun is rising at 4 these days.

To je moje oblíbená věta, tím ja omračuju studenty.

Hernajs, to je kočkopes. Děcka, to je ptákovina, že?

Já akorát neměnim pozici mezi mym zadkem a židlí.

Tenhle change of state je strašně vošajslich.